KŘESŤANSTVÍ   |    EVOLUCE   |    HISTORIE   |    PEKLO   |    ODKAZY   |    O NÁS

Jiné datační metody

Případ se dřevem, ve kterém nejsou na počátku radioaktivní látky, je však specifický a v normální hornině se vždy vyskytne nějaký poměr radioaktivních a přeměněných látek. Tento poměr nejsme schopni zjistit, a proto jsou datační metody založené na rozpadu radioaktivních látek velmi nespolehlivé. Existují tedy ještě nějaké jiné, spolehlivější metody? Bohužel neexistují žádné spolehlivé metody, kterými by bylo možné zjistit stáří naší planety, existují však metody, které mohou být pomocné při našem úsudku:

V současné době jsme schopni poměrně přesně měřit koncentraci chemických látek, které jsou řekami každoročně splavovány do světových moří a oceánů. Na základě ročního přírůstku se poté dá odvodit, jak dlouho se tyto látky musely do oceánu splavovat, aby byla naměřena současná koncentrace. Výsledky jsou opět dosti překvapující: Například pro sodík je to maximálně 62 milionů let [13]. Předpoklad ovšem je, že na počátku máme naprosto čistou destilovanou vodu, a že nikdy nedošlo k žádné katastrofě, která by tuto koncentraci razantně zvýšila.

Dnes se dost často na velkých řekách staví přehrady. Pro stavbu přehrady je však důležité zjistit, kolik materiálu nám řeka každoročně unáší do svého ústí, kde vzniká delta a materiál se zde usazuje. Ze satelitních snímků se dá přibližně odhadnout, kolik těchto usazenin se v deltě nachází. Na řekách se tedy provádí (nebo provádělo) rozsáhlé systematické celoroční měření. Pokud vezmeme nějaké velké řeky například Mississippi v USA nebo Nil v Egyptě, tak jejich delta podle tohoto měření není starší než 5000 let. Schválně jsou zde vybrány řeky, které neústí do oceánu, ale do nějaké uzavřené oblasti. Nil ústí do Středozemního moře a Mississippi ústí do Mexického zálivu.

Na Zemi také existují rostliny, které jsou dlouhověké, a pokud je něco nesežere nebo nezničí, tak se dá říct, že jsou nesmrtelné. Za nejstarší rostliny na Zemi se tak považuje rostlina Welwitschie podivná, která roste v namibijské poušti v Africe nebo různé druhy borovic rostoucí v národních parcích na západě USA. Jejich odhadované stáří je přibližně 5000 let.

Existuje i celá řada jiných podivných skutečností, které nekorespondují se stářím naší planety v miliardách let. Například množství hvězdného prachu na Zemi a na Měsíci, je podstatně menší než by tady za miliardy let mělo být. Roční přírůstek tohoto prachu se dá poměrně přesně zjistit. Rotace Země se každoročně zpomaluje, před miliardami let by musela být tak velká, že by to bylo nevhodné pro život. Měsíc se od naší planety každoročně vzdaluje o pár centimetrů. Před miliardami let by byl Měsíc příliš blízko Zemi. To by opět bylo dost nevhodné pro vznik života. Takových vědecky ověřitelných skutečností by se dalo najít podstatně víc, ale to by již tato kniha měla více stran než Bible.

Posledním zamyšlením ke stáří naší planety tak může být, že neexistují žádné písemné důkazy z historie lidstva starší než 5000 let. Proč, když člověk moudrý (Homo sapiens) má prý běhat po naší planetě více než 200 tisíc let?

Z uvedených poznatků v této kapitole je patrné, že nic nenaznačuje tomu, že by naše planeta byla 4,5 miliardy let stará. Její stáří může být klidně i jen pár tisíc let. Nejste schopni se s tím vyrovnat? Na tom není nic divného! Z psychologického hlediska bychom to mohli nazvat inflační představou. Kdyby vám ve škole a jinde netvrdili, že je Země miliardy let stará, tak by vám i tisíc let přišlo jako neskutečně dlouhá doba. Dosti podobně to funguje i při placení. Pro hodně lidí je 1000 korun poměrně dost peněz. Když pak jedou do zahraničí a vidí, že něco stojí například 40 dolarů, tak na první pohled to pro ně není zas až tolik, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak je to kolem 1000 korun, a to už zas není tak málo. Člověk je totiž navyklý, že dražší věci stojí tisíce nikoliv pár desítek. U miliard a tisíců je tento jev ještě silnější.


[13] Austin, S., A., Humphreys, D., R.: The Sea’s Missing Salt: A Dilemma for Evolutionists, in Proc. of second ICC, 2:17-33, 1990.

<<< Vznik uhelných slojí
Stáří planety Země – shrnutí >>>

ZPĚT +