KŘESŤANSTVÍ   |    EVOLUCE   |    HISTORIE   |    PEKLO   |    ODKAZY   |    O NÁS

DNA a výroba bílkovin

DNA (DeoxyriboNucleic Acid) neboli deoxyribonukleová kyselina byla objevená již v roce 1869 švýcarským lékařem Friedrichem Miescherem, později se ukázalo, že je odpovědná za přenos genetické informace, dlouho se však nevědělo, jakou má DNA strukturu. V roce 1953 byla tato struktura popsána jako dvojitá šroubovice. Oba vědci James D. Watson a Francis Crick, kteří správně popsali tuto strukturu, pak dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za medicínu. Obrázek dvojité DNA šroubovice se od té doby objevuje skoro v každém popularizačním článku zabývajícím se DNA. Nejdůležitější složky DNA jsou 4 nukleové báze (složitější organické látky) Adenin, Guanin, Cytosin či Thymin. Pro zjednodušení jsou tyto nukleové báze označovány písmenky A, G, C a T.

Každá část dvojité šroubovice je vytvořená z dlouhého řetězce nukleových bází, kterých může být až několik miliard. Takový řetězec může vypadat například takto: G, T, A, A, C, G, G, T, C, A, … a je v něm zakódovaná veškerá genetická informace. Šroubovice jsou pak spojené podobně jako zip na bundě. Společně se však spojuje pouze Cytosin a Guanin (C+G) nebo Adenin a Thymin (A+T). Pokud se informace z DNA v buňce kopíruje, například pro vytvoření nové bílkoviny, tak nejprve enzym helikáza rozpojí obě části dvojité šroubovice, podobně jako jezdec na zipu. Poté dojde k replikaci, kde se doplní ke každému řetězci nový řetězec, podle pravidla C+G a A+T. Vzniknou tak dva nové naprosto identické řetězce. V DNA může docházet k náhodným mutacím, většina z nich však je pro funkci buňky naprosto nevhodná a může být i smrtelná. Naštěstí se v buňce (asi náhodně?) vyvinuly mechanismy, které jsou schopné mutacemi poškozenou DNA opravit. Není to trochu zvláštní, když hnací motor evoluce jsou prý náhodné mutace?

<<< Darwinovy pěnkavy
"Jednoduchá" buněčná struktura >>>

ZPĚT +