KŘESŤANSTVÍ   |    EVOLUCE   |    HISTORIE   |    PEKLO   |    ODKAZY   |    O NÁS

"Jednoduchá" buněčná struktura

V roce 1984 byla založena organizace pro hledání mimozemské inteligence SETI (Search for Extra-Terrestrial Intelligence). Vědci z této organizace se snaží najít v radiovém spektru, které k nám přichází z vesmíru, nějakou část vysoce organizovaného kódu, o kterém by bylo možné s jistotou říct, že ho vytvořila nějaká inteligentní bytost. Základním předpokladem těchto vědců je, že kód, ve kterém se nachází informace, nemohl vzniknout náhodou. Zatím se nepodařilo žádný takový kód nalézt. Na druhou stranu nám někteří jiní vědci tvrdí, že vysoce organizovaný kód v DNA, který je doslova nabitý informacemi, vznikl náhodou. Z teorie informace však plyne, že informace náhodně vzniknout nemůže, ale musí ji někdo inteligentní vytvořit.

Nejjednodušší buňka, je však složitější než počítač. Kdybychom dali na hromadu určité množství železa, mědi, křemíku, uhlíku a dalších prvků a vymysleli nějaký proces, jak tyto prvky náhodně spojovat, tak s velice nízkou pravděpodobností by mohl za miliardy let vzniknout počítač. Podobně evoluční biologové a filozofové (evolucionisti) očekávají, že z jednoduchých organických látek vzniknou složitější a z nich vznikne buňka. Tomu by se asi ještě dalo se skřípěním zubů věřit. Jenomže v buňce je ukryta informace v podobě DNA. Tato informace je několikanásobně složitější než operační systém Windows (nebo jiný), který asi máte na svém počítači. Kdybychom měli stejnou víru, jako evolucionisti, tak očekáváme, že onen hypotetický počítač vznikne s plně nainstalovaným operačním systémem. To jistě každý uzná, že je neproveditelný nesmysl! Pár evolucionistů, kteří se nechtějí úplně shodit, raději řekne, že absolutně neví, jak informace v DNA vznikla. Ostatní vám pak budou tvrdit, že asi vznikla na povrchu krystalů nebo ji vytvořili mimozemšťané, případně budou trapně mlčet. To je ostatně nejlepší strategie pro jakoukoliv ožehavou otázku. Věříte na mimozemšťany nebo máte víru v magický vliv krystalů? Já tedy ne! V okamžiku objevu DNA se předpokládalo, že to bude konečný důkaz evoluce, ale z tohoto objevu stal jeden z největších zádrhelů.

V Darwinově době se předpokládalo, že buňka je naprosto jednoduchá organická hmota. Výzkum ve 20. století však ukázal, že i ta nejjednodušší buňka je super-organizovaný svět, který je obklopen buněčnou membránou tak dokonalou, že dokáže vpouštět důležité látky, nevpouštět nepotřebné nebo pro buňku nebezpečné a vypouštět toxické a jiné, které si například žádají jiné buňky. Vnitřek buňky je vyplněn cytoplasmou (tekutinou), ve které se nacházejí organické elektrárny (mitochondrie) pro výrobu buněčné energie, dále tam jsou organické továrny (ribozómy), úklidová služba (lyzozómy) a složitý transportní systém (endoplasmatické retikulum, Golgiho aparát). Uprostřed buňky je poté buněčné jádro, ve kterém je řídící centrum a DNA. Všechny části buňky jsou propojeny řídící sítí (buněčný internet), aby každá část buňky vykonávala přesně to, co se očekává a v přesný okamžik. Většina buněčných součástí je tvořena bílkovinami.

Nikdo v současné době není schopen říct, jak takový extrémně složitý miniaturní svět mohl vzniknout náhodou. Tato náhoda se však dá alespoň zjednodušeně vyčíslit, když si tedy odmyslíme DNA (informaci – operační systém). Kdybychom předpokládali, že se jediná bílkovina v buňce měla vyvinout neřízenými náhodnými procesy, tak pravděpodobnost vzniku této jedné bílkoviny je jedna ku 10164. To je, jak víme, funkčně nemožné. Každopádně v buňce je takových bílkovin tisíce. Pravděpodobnost vzniku buňky náhodou je jedna ku 10340 000 000. Již v první kapitole jsme si říkali, že něco s pravděpodobností 1070 je funkčně nemožné.

Jak si však tak malou pravděpodobnost můžeme představit? Pro představu by mohl sloužit příklad, kde hledáme jedno zrníčko (bude například duhové) zamíchané v haldě písku. Hned při prvním pokusu (hrábneme náhodně rukou do hromady) toto zrníčko najdeme. Jak bude velká tato hromada? Řekněme, že do hrnce o objemu jeden litr se vejde přibližně milion zrnek, do plaveckého bazénu o objemu 1000 kubických metrů se vejde milion hrnců písku. Miliarda bazénů by byla potřeba k naplnění většího jezera o rozloze 100 krát 100 km a průměrné hloubce 100 metrů. Kdybychom vzali miliardu takových jezer, tak bychom naplnili objem celé naší planety Země. Pravděpodobnost, že toto zrníčko najdeme v haldě písku o objemu naší planety Země hned napoprvé, je jedna ku 1030. To je pro nás ještě moc málo, musíme trochu přitvrdit. Pro vyplnění našeho Slunce pískem bychom potřebovali milion Zemí písku. Jeden bilión Sluncí, abychom s pískem vyplnili naší sluneční soustavu. Deset biliónů našich sluneční soustav, abychom s ním vyplnili krychli o hraně dlouhé 1 sluneční rok (sluneční rok je vzdálenost, kterou uletí světlo za 1 rok – cca 10 bilionů kilometrů). Sto biliónů kubických světelných let, abychom s nimi vyplnili objem naší galaxie a nakonec bychom vzali 100 miliard galaxiíí, abychom vyplnili objem nám známého vesmíru. Uf! Asi je to obtížně představitelné. Pravděpodobnost nalezení našeho duhového zrníčka je nyní jedna ku 1096, to je však ještě pořád dost daleko k náhodnému vytvoření jedné bílkoviny, která je jedna ku 10164. A co potom u buňky s pravděpodobností jedna ku 10340 000 000?

Teď už chápete, co to je funkční nemožnost. Ještě věříte, že něco vzniklo náhodou? Ve vesmíru není dost hmoty ani energie, aby mohla byť i jen jedna bílkovina vzniknout náhodně, natožpak jedna "jednoduchá" buňka. Vědecky se dá spočítat i kolik by to zabralo času. Tím vás však již nechci zatěžovat, každopádně by to bylo více než 100 miliard let v těch nejpříznivějších podmínkách [14]. A to jsme do našeho vztahu vůbec nezačlenili informaci DNA. Zatím jsme jenom vytvořili počítač (buňku) bez operačního systému (DNA). Kdybychom začlenili i DNA a vznik složitějších organismů, tak taková pravděpodobnost se už nedá ani nazvat funkčně nemožnou. Všichni nejznámější současní zastánci evoluce jsou si tohoto vědomi, takže dnes už ani nevěří, že by se první buňka vytvořila náhodou na naší planetě Zemi. Největší současný popularizátor a militantní evolucionista, britský biolog Richard Dawkins, například věří, že první buňku stvořili mimozemšťani. Kdo ale stvořil mimozemšťany?


[14] Mejsnar, A., J.: Mýtus evoluce aneb geny křičí: Jémine, mýlíte se Darwine, nakladatelství Galén, ISBN 9788072629732, 2013.

<<< DNA a výroba bílkovin
Buněčný bičík a neredukovatelná složitost >>>

ZPĚT +